Spojené arabské emiráty leží na Arabském poloostrově, na jihovýchodním pobřeží Perského zálivu, mezi Saúdskou Arábií a Ománem. Menší část území na východě země – emirát Fudžajra – má přístup i k Ománskému zálivu, který je součástí Indického oceánu. Strategická poloha země podél Hormuzského průlivu, kudy proudí velká část světové námořní přepravy ropy, z SAE dělá jeden z geopoliticky nejdůležitějších bodů regionu.
Pro českého či slovenského čtenáře je asi nejpraktičtější otázka, jak daleko to vlastně do SAE je. Přímý let z Prahy do Dubaje trvá zhruba 6,5–7 hodin a vzdušná vzdálenost činí přibližně 4 470 km. Z Vídně i Bratislavy je to prakticky totožná vzdálenost a letový čas se liší jen v řádu desítek minut. SAE se nachází v časovém pásmu GST (UTC+4) a letní čas se zde nezavádí – oproti střední Evropě je tak časový posun 3 hodiny v zimě a 2 hodiny v létě.
Celková rozloha Spojených arabských emirátů je přibližně 83 600 km², tedy zhruba stejně jako rozloha Rakouska. Naprostou většinu území tvoří pouštní a hornatá krajina – písčité i kamenité pouště, solné pláně (tzv. sabkha) táhnoucí se hluboko do vnitrozemí a na východě pohoří Hadžar, které se táhne podél hranice s Ománem. Nejvyšším bodem země je vrchol Jebel Jais v emirátu Rás al-Chajma, vysoký 1 934 metrů.
Podnebí je pouštní – s velmi horkými a vlhkými léty (teploty běžně přes 40 °C) a mírnějšími, příjemnými zimami. Srážky jsou minimální a země se dlouhodobě potýká s nedostatkem přírodních zdrojů sladké vody, což vedlo k masivnímu rozvoji odsolovacích zařízení.
Spojené arabské emiráty vznikly 2. prosince 1971, kdy se spojilo šest emirátů – Abú Zabí, Dubaj, Šardža, Adžmán, Umm al-Kuvajn a Fudžajra. Rás al-Chajma se k federaci připojila o několik měsíců později, v únoru 1972. Za zakladatele státu je považován šejk Zajd bin Sultán Al Nahján, tehdejší vládce Abú Zabí, jehož vize jednoty, stability a dlouhodobého rozvoje stojí za tím, jak federace funguje dodnes – každý emirát si zachoval vlastní identitu, ale spojil se pod jednu vlajku a jeden federální systém.
Hlavním městem federace je Abú Zabí. Úředním jazykem je arabština, angličtina se ale běžně používá v byznysu, cestovním ruchu i každodenním styku s cizinci – ostatně naprostá většina obyvatel SAE jsou zahraniční rezidenti, ne rodilí Emiraťané. Státním náboženstvím je islám. Ústava země byla natrvalo přijata v červenci 1996 a definuje jak základní uspořádání federace, tak práva občanů.
Důležité je nepřehodit si v tomto systému pojmy. Prezident je v SAE jen jeden – stojí v čele celé federace, podobně jako prezident u nás. Naproti tomu v čele každého jednotlivého emirátu stojí jeho vládce (anglicky Ruler, arabsky Hakim) – celkem je jich tedy sedm a titulem se od prezidenta odlišují, byť se jim rovněž říká šejk.
Nejvyšší ústavní autoritou v zemi je Federální nejvyšší rada (Federal Supreme Council), kterou tvoří právě těchto sedm vládců emirátů, každý emirát v ní má jeden hlas. Rada schvaluje federální zákony, ratifikuje mezinárodní smlouvy a ze svého středu volí prezidenta a viceprezidenta federace. Prakticky u zásadních rozhodnutí je ale potřeba většina pěti hlasů, která musí vždy zahrnovat souhlas Abú Zabí a Dubaje – tyto dva největší a ekonomicky nejsilnější emiráty tak mají v systému fakticky větší váhu než zbylých pět.
Tradičně (byť to není psané pravidlo ústavy) platí, že vládce Abú Zabí je zároveň zvolen prezidentem federace a vládce Dubaje viceprezidentem a premiérem. Zbylých pět vládců, Šardži, Adžmánu, Umm al-Kuvajnu, Rás al-Chajmy a Fudžajry, žádnou federální funkci automaticky nemá; jsou hlavou svého emirátu a zároveň členy Federální nejvyšší rady. Současným prezidentem SAE je od května 2022 šejk Muhammad bin Zajd Al Nahján, vládce Abú Zabí. Viceprezidentem a premiérem je šejk Muhammad bin Rášid Al Maktúm, vládce Dubaje.
Každý emirát má zároveň vlastní místní vládu a značnou míru autonomie, zejména v oblasti přírodních zdrojů (např. ropa zůstává v jurisdikci daného emirátu), místních zákonů a rozpočtu. Právě tato kombinace silné federální úrovně a zachované samostatnosti jednotlivých emirátů je klíčem k pochopení toho, proč se Abú Zabí, Dubaj i zbylých pět emirátů v praxi tak liší.
Abú Zabí – hlavní město a největší emirát
Abú Zabí je s rozlohou 67 340 km² zdaleka největší emirát, zabírá téměř 84 % celkové rozlohy země. Je hlavním městem federace a sídlem vlády. Emirát má více než 200 přírodních ostrovů a 700 km dlouhé pobřeží. V roce 2024 zde žilo přes 4,1 milionu obyvatel a HDP emirátu dosáhlo přibližně 1,2 bilionu AED. Ekonomicky stojí na ropě a zemním plynu, ale výrazně diverzifikuje, je domovem burzy ADX, finančního centra Abu Dhabi Global Market i největší solární elektrárny na světě na jednom místě (Al Dhafra Solar PV).
Dubaj – obchodní a turistické centrum
Dubaj je druhým největším emirátem, jeho rozloha (bez ostrovů) činí 4 114 km², tedy asi 5 % území SAE. I přes menší rozlohu je globálně nejznámějším emirátem díky své roli obchodního, finančního a turistického centra. Nachází se zde Burj Khalifa, nejvyšší budova světa, i Dubai International Financial Centre. Ekonomika Dubaje stojí na obchodu, službách a financích, ne na ropě. Vládnoucí rodinou je od roku 1833 rod Al Maktúm.
Šardža – kulturní hlavní město arabského světa
Šardža je třetím největším emirátem (2 590 km²) a jediným, který leží zároveň na pobřeží Perského i Ománského zálivu. V roce 2022 zde žilo přibližně 1,8 milionu obyvatel. Šardža je od roku 1998 nositelkou titulu UNESCO Kulturní hlavní město arabského světa a je domovem téměř čtvrtiny všech muzeí v SAE. Na rozdíl od sousední Dubaje zde platí přísnější pravidla vycházející z konzervativnějšího výkladu místních zvyklostí (např. zákaz prodeje alkoholu).
Adžmán – nejmenší emirát
Adžmán je s rozlohou pouhých 259 km² nejmenším ze sedmi emirátů, zabírá asi 0,3 % rozlohy země. Leží mezi Šardžou a Umm al-Kuvajnem. I přes malou rozlohu jde o moderní emirát s vlastním přístavem a svobodnou zónou (Ajman Free Zone), jehož HDP v roce 2023 přesáhlo 36 miliard AED.
Umm al-Kuvajn – nejméně zalidněný emirát
Umm al-Kuvajn je druhým nejmenším emirátem (přibližně 720 km²) a zároveň nejméně zalidněným ze všech sedmi. Ekonomika stojí tradičně na rybolovu. Emirát vyváží mořské plody do Evropy i na Blízký východ. Umm al-Kuvajn je také jediným emirátem, kde podle dostupných dat počet žen mírně převyšuje počet mužů mezi emiratskými občany.
Rás al-Chajma – hory, pláže a rostoucí turistika
Rás al-Chajma leží na nejsevernějším cípu SAE, sousedí s Umm al-Kuvajnem, Fudžajrou a Šardžou a má také mezinárodní hranici s Ománem. S rozlohou 1 684 km² je čtvrtým největším emirátem. Má bohatou historii sahající až 7 000 let zpět – pod jménem Julfar zde ve 13.–14. století fungoval jeden z nejvýznamnějších obchodních přístavů v Perském zálivu. Dnes je emirát známý diverzifikovanou ekonomikou (žádné odvětví netvoří víc než 30 % HDP) a rychle rostoucím turismem. Leží zde mimo jiné nejvyšší hora SAE, Jebel Jais.
Fudžajra – jediný emirát na východním pobřeží
Fudžajra je jediným emirátem, který leží celý na východním pobřeží země, u Ománského zálivu. Pobřeží se táhne v délce asi 70 km. Díky poloze na Indickém oceánu má strategický přístav využívaný pro světové lodní trasy a je jediným místem v SAE s přímým přístupem k tomuto oceánu. Klima je díky poloze mírnější než v Abú Zabí či Dubaji, což z Fudžajry dělá oblíbenou destinaci pro víkendové výlety.
Spojené arabské emiráty jsou federací sedmi velmi odlišných emirátů, od obřího a ropou bohatého Abú Zabí přes globální obchodní centrum Dubaj až po malé, klidnější emiráty jako Umm al-Kuvajn nebo Adžmán. Každý z nich má vlastní vládnoucí rodinu, ekonomiku i charakter, ale všechny drží pohromadě federální systém založený v roce 1971. Porozumění téhle struktuře je základem pro pochopení toho, proč se investiční, turistický i obchodní zájem v regionu tak silně koncentruje právě do Abú Zabí a Dubaje a proč zbylých pět emirátů nabízí úplně jiný, klidnější typ zkušenosti.
